Orsej jarní
Orsej jarní
Popis: vytrvalá, 6 až
Stanoviště: vlhké louky, vlhká a stinná místa v listnatých lesích, křoviny, preferuje půdy hluboké, dusíkaté, provlhčení spodní vodou.
Rozšíření: v ČR hojně téměř na celém území, nejvíce od nížin do pahorkatin, roztroušeně ale až do horských oblastí (max. asi
Jedy: orsej obsahuje protoanemonin, saponin a vitamin C, v sušené nati dále silici (asi 0,02%) a kyselinu palmitovou, v kořenech je přítomen enzym ureasa. Otravy způsobuje přítomný protoanemonin. Orsej vyvolává místní dráždění, na pokožce se tvoří záněty a puchýřky. Při požití se objevuje zánět dutiny ústní, žaludku i střev, dostavuje se zvracení, kolikové bolesti žaludku, podráždění ledvin, v těžkých případech se mohou objevit i závratě, bezvědomí, křeče a zástava dechu. U otráveného je třeba vyvolat zvracení a podat mu aktivní uhlí.
Léčitelství: sbírá se kořen a nať, které se dříve užívalo k léčbě hemeroidů, prsních nemocí, kurdějí, zevně pak k léčbě bradavic nebo jiných kožních výrůstků (šťáva z orseje vyvolává na kůži pálení, takže podle některých autorů dochází k léčbě autosugescí, neboť vzniká dojem, že "to opravdu funguje"). Dnes se v léčitelství orseje již téměř nevyužívá.
Další užití: mladé listy nebo celá nať patřívaly v některých krajích k oblíbeným jarním a vzhledem k vysokému obsahu vitamínu C i zdravým salátovým zeleninám. Pojídat však je možné jen rostliny mladé (před rozkvětem), kdy ještě neobsahují jedovatý protoanemonin.
V minulosti také domorodí obyvatelé Alp a Pyrenejí užívali orsejové šťávy k přípravě šípového jedu.