Blatouch bahenní
Blatouch bahenní
Popis: vytrvalá bylina, 10 až
V ČR se vyskytují 4 poddruhy, které se liší zejména tvarem plodu.
Stanoviště: vlhká a bahnitá místa, v blízkosti potoků a rybníků, močálové louky, vlhké křoviny, rákosiny, lužní lesy apod.
Rozšíření: v ČR místy dosti hojně, vyskytuje se od nížinných poloh až po horské. V Evropě rozšířen po celém kontinentu až po Island (v Alpách např. až do výšky
Jedy: celá rostlina obsahuje protoanemonin, saponiny, cholin, alkaloidy (např. magnoflorin), karoten, flavon, kvercetin, v květech je také xantofyl. Vzhledem k poměrně malému množství protoanemoninu je otrava blatouchem možná jen tehdy, kdyby člověk spásl větší množství rostlin. V praxi proto byly pozorovány jen slabší otravy (u člověka i dobytka), které však nebyly život ohrožující. Projevují se nevolností, závratěmi či otoky v obličeji. U otráveného je třeba vyvolat zvracení a podat mu aktivní uhlí.
Léčitelství: dříve se natě blatouchu (Herba calthae palustris, Herba populaginis) užívalo v lidovém léčitelství, dnes se však užívá převážně jen v homeopatii. Působení blatouchu je močopudné a projímavé.
Užití: v minulosti se mladých listů blatouchu užívalo jako jarní zeleniny a šťáva z květů se užívala k barvení másla. Poupata zavařená ve slané vodě nahrazovala středomořské kapary.