Bělozářka větevnatá
29. 2. 2008
Bělozářka větevnatá (někdy nazývaná též bělozářka větvitá), je jednoděložná bylina, která je řazena do čeledi liliovitých.
Popis: jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstá výšek 30-80, vzácněji až 120 cm, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2-6 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o latu, jen výjimečně o hrozen. V ČR kvete nejčastěji v červnu až červenci.
Rozšíření ve světě: bělozářka větevnatá roste hlavně v Evropě, na JZ sahá až po Francii a Španělsko. Na úplném jihu, jako je jižní Itálie a jižní Řecko, většinou chybí, stejně jako ve Velké Británii. Na sever její areál zasahuje až po jižní Švédsko, na východ do evropské části Ruska. Rozšíření v ČR: roste roztroušeně, místy hojně, v teplých oblastech Čech i Moravy, od nížin po pahorkatiny a patří ke spíše teplomiálným prvkům flóry ČR. Nejčastěji ji najdeme v suchých trávnících a v teplomilných doubravách.