Flóra Chráněné krajinné oblasti Litovel: seminární práce do e

Tolita lékařská

Botanická charakteristika:
vytrvalá, 50 – 120 cm vysoká bylina s přímými, oblými a plnými lodyhami. Listy vstřícé, křižmostojné, s čepelí široce vejčitou až vejčitou, na líci tmavě, na rubu světle zelenou. Květy v lichookolících. Kališní lístky s úzce trojúhelníkovitými cípy, korunní lístky bílé. Plody jsou měchýřky.

Místa výskytu:
roste na výslunných, suchých travnatých i kamenitých svazích, na skalách, v křovinách, světlých hájích. Vyhovují jí půdy mělké, suché, chudé humusem a mírně zastíněná, teplá stanoviště.

Doba květu: květen, červen, červenec, srpen 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
je to jedovatá rostlina. V minulosti se používalo kořene k vyvolání zvracení a jako projímadla, také jako močopudného a potopudného prostředku. Dnes se již nepoužívá (někdy pouze zevně k ošetřování starých vyrážek), protože ve zmíněných indikacích máme k dispozici drogy stejně účinné a organizmem lépe tolerované.

Tolita totiž obsahuje glykosid vincetoxin, několik alkaloidů, saponiny a další látky, které jsou zodpovědné za její toxicitu. Otrava se projevuje zvracením, průjmem a možností ochrnutí centrálního nervstva, zvláště dechových center. Chronické otravy způsobené dlouhodobějším příjmem menších dávek jsou doprovázeny zánětem močových cest. Kromě člověka je na jedovatost rostliny citlivá zvláště ovce. Rodové jméno Vincetoxicum je složeno ze slov vince = zvítězit a toxicum, což se používá pro označení jedu.

Tolita se dříve používala jako protijed při hadím uštknutí. Používala se také při otravách jiného druhu, například i při sebeotravě organismu nevyloučenými zplodinami vlastní látkové výměny, kdy se využívalo výrazných močopudných a potopudných účinků byliny.

Ochrana:
je to poměrně hojný druh.